E-shop na konci článku

Olejové barvy jsou už od nepaměti velmi oblíbené. Barvivo je v nich smíšeno s olejem (nejvíce se používá lněný či ořechový) a ředí se terpentýnem. Charakter oleje obsaženého v barvách ovlivňuje krycí schopnost barev. Protože olejové barvy schnou delší dobu, můžeme s nimi pracovat ještě po nanesení na plátno (dřevo, lepenku....) Po zaschnutí barvy tmavnou. Malbu pak můžeme přemalovat, aniž bychom porušili spodní vrstvy obrazu. Olejové barvy mají hustou, krémovou konzistenci, kterou můžeme regulovat různými přísadami a namíchat si tak i transparentní barvu. Olejové barvy se prodávají v tubách. Doporučujeme u všech barev: pro začátek si pořiďte sadu kvalitních barev, kterou můžete postupně rozšířit. Vyrábějí se i speciální rychleschnoucí olejové barvy (tzv. alkydové), barvy ředitelné vodou v tubách či pánvičkách a příbuzné, olejové křídy lisované v tyčinkách. Barvy se rozdělávají a míchají na paletě – vhodná je dřevěná (s otvorem na palec).

Jak uchovat barvy, které nám na paletě zbyly, pro další použití?

Vyzkoušejte následující triky:

Použijte skleněnou nebo porcelánovou paletu a barvy zalijte vodou – přes noc by měly vydržet.

Barvy na dřevěné paletě zakryjte voskovým papírem nebo si vyrobte paletu z voskového papíru na jedno použití. Barvy takto zaopatřené zmrazte, vydrží delší dobu. Zní to sice neuvěřitelně, ale prý to funguje.

Doplňky k olejovým barvám:

Ředidla (rozpouštědla a lihy) se používají k ředění barev a čištění štětců a palety. Nejtradičnější je terpentýn, který zachovává olejový charakter barev, má však charakteristický zápach. Existují ale i zvláště vyvinuté, praktičtější verze bez zápachu. Nekupujte si technické ředidlo v obchodech typu Barvy laky, není vhodné pro výtvarné použití a mohlo by způsobit žloutnutí barev. Obecně lze říci, že olejomalba je velmi odolná i v dlouhém časovém období. Zasychající olej však dává dříve či později vzniknout prasklinkám na povrchu barvy. Aby se tento proces zpomalil, obrazy na závěr nalakujte.

Lněný olej se vyrábí ze semen lnu a dodává barvám lesk a průhlednost. Zhuštěný lněný olej zasychá delší dobu a je vhodný na lazurování (smíchaný např. s terpentýnem). Jeho přidáním do barev se vytváří hladký, jakoby emailový povrch bez viditelných stop po štětci. Olej z makových zrníček je světlý, transparentní a má menší tendence zabarvovat do žluta, proto se přidává do bílé, světlých barev a modré. Olejovým barvám dodává hustotu změklého másla.

Makový olej schne cca 5 až 7 dní, je proto ideální pro práci technikou mokrým do mokrého. Není naopak příliš vhodný pro podkladové vrstvy a pro techniku impasto.

Světlicový olej se v mnohém podobá oleji z makových semen, ale usychá rychleji. Podobně slunečnicový olej, který se vyrábí ze semen slunečnic. Ořechový olej (z vlašských ořechů) je světle žlutohnědé barvy a charakteristického pachu. Pro svůj řídký charakter se přidává do barev ke zvýšení jejich tekutosti. Nezpůsobuje žloutnutí tolik jako lněný olej (ale více než světlicový), je proto vhodný do světlých odstínů. Schne během 4 až 5 dní. Je to poněkud nákladnější záležitost a musí se správně uchovávat, jinak žlukne.

Fermež je rychleschnoucí olej, který vzniká zahřátím oleje s přidáním „sušiče“ (sikativu). S postupem času má tendenci žloutnout a tmavnout a lepší je jej tedy použít do podkladových barev a tmavých odstínů. Po zaschnutí vytváří hladký lesklý povrch.

Sikativy, vyrobené z kovových solí, urychlují schnutí aktivací oxidace. Používají se šetrně a zabraňují (předcházejí) tvorbě možných povrchových poruch nebo vad.

Média a gely mají svou specifickou úlohu. Přidané do barvy obohacuje pastu, modifikuje její strukturu, lesk a průhlednost.

Štětce:

Optimální jsou štětce s pevným, kratším vlasem, vhodné jsou zejm. sobolí, hovězí, tchoří nebo přírodní štětina (prasečí) a samozřejmě syntetické. Tvary použijeme podle potřeby, stejně tak si vyzkoušejte, zda vám více vyhovuje dlouhá nebo krátká rukojeť. Štětce mějte během malování, když je zrovna nepotřebujete, ponořené do ředidla. Po skončení práce je ihned důkladně vymyjte a osušte.

Na co malovat:

Nejrozšířenější a nejoblíbenější je malování oleje na plátno, a to zejm. bavlněné, lněné nebo smíšené. Bavlněné je jemnější, lněné naopak hrubší, směs je někde mezi těmito póly. Olejovými barvami lze stejně tak malovat na dřevo, kov atp. Příprava podkladu Podklad, na který budeme malovat, je třeba si před začátkem práce připravit. Většinu tzv. šepsů (přípravek, jímž natíráme plátno), které se používají pro akryl, lze použít i na oleje – schnou rychle a nepotřebují další podkladové vrstvy. Stejně tak malujete-li na papír, natřete jej nejprve tenkou vrstvičkou šepsu. Olej se tedy nejčastěji maluje na plátno. K dostání jsou našepsovaná i neupravená plátna stejně tak jako vypnutá na rámu či plátno jako metráž. Půjdeme nyní cestou, kdy si všechno vyrobíme sami.

Jak tedy připravit plátno pro malbu?

Koupíte-li se metráž a plátno napnete sami, ušetříte. Co je k tomu potřeba: neošetřené plátno – velikost a druh dle potřeby a velikosti rámu, dřevěné laťky na napínací rám (tzv. blind-rám), prodávají se v různých délkách, kupte si vždy dvě stejné dle zvolené šířky a dvě dle délky nebo si je vyrobte za dřeva o profilu cca 2,5 x 5 cm, nastřelovací sponky a nastřelovací pistoli nebo prostě kladívko a hřebíčky.

1.Laťky složíme a vytvoříme rám, zatlačíme do sebe v rozích, popřípadě poťukáme gumovým kladívkem, aby vše do sebe dobře zapadlo a úhly byly opravdu pravé.

2.Plátno si ustřihneme dostatečně široké, abychom mohli okraje zahnout a přibít: rám položíme na plátno a odstřihneme kus na každé straně min. o 5 cm větší.

3.Důležité pravidlo pro napínání: pracujeme vždy od středu ven a naproti. Tzn. začneme přibíjet ve středu jedné z delších stran, pak přibijeme střed protější strany. Pokračujeme k okraji strany a stejně tak naproti. Více viz. obrázek. Plátno před přibitím vždy dobře utahujte, můžete si vzít někoho na pomoc.

4.Rohy plátna co nejpřesněji zahněte a přibijte k rámu. Tipy pro vlastnoruční napínání plátna Pořádné vypnutí plátna potřebuje dost velkou sílu a plátno klouže mezi prsty, proto doporučuji si vypomoci kombinačkami nebo nějakými kleštěmi - dosáhne se tak kvalitnějšího vypnutí plátna). Před šepsováním doporučujeme také plátno naklihovat kostním klihem. Ten se musí zředit s vodou a pak se povaří, nechá vychladnout a následně se jím natře napnuté plátno širokou štětkou křížem krážem. Díky klihu se pak do plátna vsaje menší množství šepsu, ušetří se. Důležité je rovnoměrné pokrytí plátna klihem ve všech směrech, jinak by mohlo dojít k tomu, že se plátno zvlní a pak by se muselo sundat z rámu, vyprat a znovu napnout. Obdobně lze postupovat při přípravě na malování akrylu. Šepsování plátna Jakmile se vám podařilo plátno vypnout na rám, máte už kus práce za sebou. Nyní pokud chcete, můžete se pídit po různých recepturách starých mistrů a umíchat si šepsový základ sami. Je to práce poctivá, ale trvá měsíce, než je plátno připraveno pro malování. K ošetření plátna se prodávají už namíchané šepsy, které jenom naneseme na plátno a přípravy budou zakončeny.

1.Plechovku s šepsem dobře před použitím protřepte ! 

2.Měli by jste se předem rozhodnout, jestli budete nanášet jednu či více vrstev. Některé šepsy lze totiž rozředit a použít ve více vrstvách, povrch je pak hladší, některé šepsy se už prodávají přímo jako dvoukolové.

3.Můžete použít starý široký plochý štětec. Šeps naneste rovnoběžnými, pravidelnými tahy přímo na vypnuté plátno. Ihned po skončení práce štětec vymyjte vodou a mýdlem. Jakmile vám totiž šeps na štětci jednou zaschne, už ho nedostanete dolů.

Tipy pro šepsování plátna:

Vyberte si štětec, který nepelichá, popř. zkuste svůj vybraný několikrát vymýt ve vodě, aby jste otestovali, jestli vlas nevypadává. Místo ředění šepsu zkuste první nanesenou neředěnou vrstvu nátěru jemně osmirkovat a pak teprve naneste další (neředěnou). Šeps ředěný pouze s vodou praská. Obvykle lze přidávat i vhodná akrylová či olejová média (dle návodu). Šeps můžeme většinou požít také na přípravu dřevěného podkladu. U větších formátů doporučujeme použít plochou malířskou štětku (středně širokou) a natírat křížově (svisle, vodorovně, diagonálně). Dobře našepsované plátno se pozná tak, že se z rubové strany na něj koukne proti světlu. Pokud je dobře našepsované, nebudou v něm dírky (otvory ve struktuře plátna na místech, která nejsou dobře natřená šepsem).

Technika:

Použití olejových barev je velice různorodé a všestranné. Barvy můžete použít v hutné podobě impasto a nebo je namíchat jako lazurní barvy; mohou tedy být užity jako krycí i transparentní (lazurní). Při práci s lazurními vrstvami se mezi jednotlivými nátěry musí počkat, až předchozí zaschne (možná 2 až 3 vrstvičky na sobě se do sebe bez zaschnutí neslijí), nanášejte vždy čím dál slabší vrstvičky. Vznikají tím nové krásné odstíny a dodává to malbě na hloubce). Vyžaduje to tedy hodně trpělivosti a času, ale stojí to za to. Také je možné i po několika dnech či týdnech původní malbu rozmýt terpentýnem. Lazurní malba je krásná, a proto stojí za to vydržet, malbu odložit na pár dní či týdnů kvůli zaschnutí stávajících barev. Při druhém postupu se může pastózními barvami na plátně vytvořit reliéfní struktura. Pro menší spotřebu barev je možné si předpřipravit nějakou tu strukturu pomocí sádry nebo strukturovací pasty nanesené na plátno třeba špachtlí. Někteří malíři olejů vyznávají toto základní pravidlo pro malování olejovými barvami: každá další nanášená vrstva musí být silnější (hustší) než předchozí. Aneb nejdřív slabá vrstva, potom silná. Spodní vrstvy totiž absorbují olej z vrchních, a kdyby vrchní vrstvy usychaly rychleji než spodní, mohly by popraskat. Neředěné barvy (přímo z tuby) patří v tomto kontextu do kategorie „silné“. Přidávání oleje do barev tuto vlastnost ještě prohlubuje a prodlužuje dobu zasychání. „Slabší“ vrstvu vyrobíme naopak přidáním terpentýnu nebo rychleschnoucího oleje do barev. Takže stručně řečeno, pointa je: barvy ve spodních vrstvách řeďte spíš terpentýnem, vrchní vrstvy můžete i olejem. Čím výš, tím víc oleje. Doba schnutí barev je různá. Profesionální umělecké barvy budou schnout déle, protože neobsahují na rozdíl od levnějších barev žádné urychlovače. Barvy, které v sobě mívají méně oleje, budou logicky schnout rychleji.

Lakování:

Závěrečný lak neslouží pouze jako ochranná vrstva, ale pomáhá vyniknout barvám na obraze a dodává malbě lesku. Opatrnosti není při závěrečných úpravách nikdy nazbyt, Tipy pro olejomalbu: Na podmalbu nebo prvotní náčrt nepoužívejte pomaluschnoucí odstíny barev. Lněný olej nepřidávejte do bílých a modrých barev, může mít tendenci zabarvovat do žluta, což je právě u světlých odstínů zvlášť patrné. Vyzkoušejte makový olej (schne však pomaleji). Své malby nenechávejte uschnout zavřené ve tmě. Zní to sice divně, ale je to důležité pro správné „vybarvení se“ usychajících barev. Nenechávejte také nikdy malbu schnout v prašném prostředí. Pokud se vám tvoří na usychajících barvách (na paletě) prasklinky, znamená to, že jste přidali moc oleje. Někteří malíři řeší problematické zasychání olejovek tak, že si podmalbu vytvoří akrylovými barvami. Chcete-li odstranit vrstvu malby nebo laku, zkuste použít líh.