E-shop na konci článku

Akvarelové barvy jsou vyrobeny ze směsi barviva a pojidla rozpustného ve vodě. Nemají výrazné krycí vlastnosti jako třeba olejové nebo akrylové barvy, ale jejich kouzlo spočívá v možnosti vytvořit svěží a průsvitnou malbu, a to jak postupným nanášením barevných vrstev po zaschnutí vrstev předchozích, tak využitím vzájemné mísitelnosti a rozpíjení barev. Jednou z dalších předností akvarelu je, že pro malbu nepotřebujete příliš mnoho pomůcek. Určitě si vzpomenete na vyschlé a popraskané barvy, které jste používali ve škole - školní vodovky . Jednalo se spíše o jakýsi „prototyp“ akvarelových barev. Skutečné akvarelové barvy jsou k dostání v pevné formě, v mističkách (tzv. pánvičkách) nebo v pastózní formě, v tubách. Pokud vás školní vodovky nechaly zcela chladnými, zkuste to přece jenom s akvarelovými barvami, budete příjemně překvapeni, jak veliký je v tom rozdíl.

Jaké barvy si zvolit?

Při výrobě akvarelových barev se mísí pigment s arabskou gumou a malým podílem glycerinu, který zajišťuje přilnavost a poddajnost složek. Směs se usuší a potom se dávkuje do pánviček nebo tub. Pánvičky jsou malé mističky vyrobené většinou z plastu (výjimečně i z kovu), do nichž se barva dávkuje obvykle po 3 gramech. Pánvičky obecně bývají čtvercové (tzv. poloviční) nebo obdélníkového tvaru, dvojnásobné co do množství barvy. Abychom mohli barvu použít, je třeba ji přenést navlhčeným štětcem na paletu. Tam s ní můžeme po libosti pracovat - ředit ji či míchat s jinými barvami. Pokud nemáme zakoupenou sadu barev v pouzdře je vhodné si nějaké pouzdro pořídit, aby se s pánvičkami dalo dobře zacházet, tj. aby byly dobře upevněny a měli jsme o barvách přehled.

Začínajícím akvarelistům rozhodně doporučujeme investovat do sady barev; některé sady se prodávají v dřevěných pouzdrech, jiné v kovových a u některých sad je možné si barvy rozmíchávat přímo ve víku. Barvy v tubách obsahují více glycerinu než barvy v pánvičkách, proto se dají snáze rozmíchat s vodou. Jsou proto dobrou volbou pro malování velkých barevných ploch. Tuby se snadno udržují čisté, ale jako u všech barev v tubách je i zde riziko, že si vymáčknete více barvy než opravdu spotřebujete a barva vám zůstane „na ocet“. Jestliže neumyjete paletu, můžete barvu zkusit rozmýt a použít později, při další práci, bude-li se vám odstín hodit.

Používání barev v pánvičkách je jednodušší: Barvy jsou ihned dostupné. Nemusíte pokládat štětec, otvírat barvu, vymačkávat ji na paletu, otvírat druhou, přimíchat ji, zavřít tubu atp. Pánvičky jsou také většinou levnější, v dlouhém časovém horizontu však mají tendenci vysychat. Menší sety barev v pánvičkách jsou vynikající pro kreslení v plenéru. Barvy v tubách vám naopak především ušetří práci při dostávání barvy na paletu. Vymáčknete barvu z tuby a máte ji, kde jste chtěli. Také velké množství barvy se z tuby připravuje a míchá pohodlněji. Takže když se to vezme kolem a kolem, obojí má své výhody a nevýhody. Osobně bych začínajícím umělcům přece jen doporučila pořídit si sadu barev v pánvičkách a teprve, až si vyzkoušejí vlastnosti a techniku akvarelu, kombinovat i s barvami v tubách či na ně přejít.

Tip pro výběr barev: Jestli chcete malovat akvarel, nechte staré školní vodovky z předlistopadových dob odpočívat v pokoji a pořiďte si „opravdové“ akvarelové barvy – nebudete zklamaní. Pro začátek postačí menší sada barev, postupně můžete svou barevnou paletu rozšiřovat a doplňovat. Příbuzné akvarelovým barvám jsou akvarelové pastelky. Vypadají stejně jako obyčejné pastelky, ale jejich stopa je měkčí a lze je rozmýt štětcem a vodou a docílit tak vzhledu akvarelu. Papír Malovat můžeme na papír či karton. Zajímavých výtvorů můžeme dosáhnout i použitím méně obvyklých, avšak velmi náročných typů podkladů jako jsou ruční papír, pergamen, hedvábí apod. Vždy musíme mít na paměti, že se jedná o vodou ředitelné barvy, a proto je velmi vhodné pracovat s papírem s vyšší hodnotou gramů, aby se papír nasátím vody nezkroutil. Povrch (struktura, zrnitost) a tón papíru vždy ovlivní celkové vyznění malby.Opravdový akvarelový purista nepoužívá krycí bělobu, bílá místa na svém obraze si předem promyslí a při malbě je vynechá - také tato skutečnost je tedy při výběru papíru důležitá.

Tipy pro akvarelový papír : Aby se arch papíru při malbě nevlnil, můžeme jej přilepit papírovými lepicími páskami na dřevěnou podložku. Není to nutné provádět s papíry o opravdu vysoké hodnotě gramů. Práci s upevňováním papíru nám ušetří speciální akvarelové bloky, jejichž listy jsou po všech stranách v bloku upevněny a každý list se odřízne až po zaschnutí hotové malby. Akvarelové bloky vřele doporučujeme, malba pak není nijak pokroucená. Navíc je tento blok velmi šikovný pro malbu v plenéru. Vypínání akvarelového papíru Papír o gramáži do cca 300 až 350 gr/m2 je tedy vhodné před malování vypnout, aby se nezvlnil a nezničil tak celkové vyznění malby. Je to užitečný přípravný krok, který určitě oceníte.

Jak to tedy provést? Budeme potřebovat (akvarelový) papír o něco větší, než je zvolený formát, protože okraje přilepené páskou na konci odřízneme, podložku (dřevěnou atp., na které bude páska držet) širší papírovou lepicí pásku – kupte si nejméně třícentimetrovou (šířka závisí na formátu akvarelu a gramáži papíru: čím větší a těžší papír, tím širší páska), nůžky, houbu na namáčení papíru.

1.Nastříháme si 4 kusy papírové lepicí pásky podle délek stran papíru tak, aby vždy o několik centimetrů přesahovaly.

2.Arch papíru buď dostatečně navlhčíme houbou nebo jej ponoříme do umyvadla či vany se studenou vodou. Necháme jej tam několik minut, aby vlákna papíru mohla dostatečně nasát vlhkost.

3.Papír vytáhneme, necháme okapat přebytečnou vodu a položíme na podložku (samozřejmě musí být úplně rovná).

4.Papír vyhladíme houbou nebo prsty tak, aby byl perfektně napnutý.

5.Připevníme papír páskou k podložce tak, aby třetina pásky (myšleno třetina šířky) byla přilepena na papíru a dvě třetiny k podložce. Takto oblepíme všechny strany a dáváme pozor, aby byl papír stále zcela vyhlazený. A nezapomeňte si jej nalepit rovně, aby se vám dobře malovalo.

6.Papír necháme uschnout ve vodorovné poloze, po uschnutí by měl být rovný a vypnutý. Kdybychom jej nechali schnout nakloněný, mohla by voda stéct do jednoho konce a papír by mohl uschnout nestejnoměrně.

7.Při malování se může papír mírně vlnit, i když je připevněný k podložce. Po skončení práce a zaschnutí malby však bude opět rovný.

8.Až nám hotový akvarel zcela uschne, můžete papír z podložky vyříznout ostrým skalpelem nebo pracovním nožem.

Tipy pro vypínání akvarelového papíru: K namáčení papíru nepoužívejte teplou vodu. Mohli byste narušit klížidlo, které reguluje absorpční schopnost papíru. K upevněný velkých formátů (větších než A3) použijte raději min. pěticentimetrovou lepicí pásku a u těžkých papírů přidejte do rohů třebas silnější připínáčky. Tyto papíry mají totiž silnou tendenci se při schnutí odlepovat od podložky i s páskou. Štětce Pro akvarelovou malbu použijeme zvláštní štětce určené pro akvarel, které jsou schopny udržet velké množství vody. Výborné jsou zejm. sobolí štětce, které se mohou chlubit výjimečnými charakteristikami: jemnost, důraz a vysoká zadržovací schopnost. Velmi ohebné jsou štětce z čistých veverčích štětin. Dále se výborné štětce vyrábějí například z hovězích, kozích, velbloudích či jezevčích chlupů, ale dobré vlastnosti mají i syntetické štětce. Tvar a velikost vybíráme dle potřeby; ploché štětce jsou vhodné pro nanášení větších barevných ploch, kulaté udrží méně barvy a jsou vhodné spíš pro „kresbu“. Více o štětcích

Štětce: O štětce je třeba dobře pečovat, aby nám dlouho vydržely. Neodstraněné zbytky barvy mohou ničit vlas i tvar štětce. Štětce čistěte po skončení práce vždy, dokud jsou ještě vlhké. Vymývejte je pod tekoucí vodou, dokud nepoteče čistá, případně šetrně použijte vhodné mýdlo, které pak ze štětin důkladně vymyjte. Štětce vždy jemně osušte a vytvarujte do původního tvaru. Štětce skladujte vždy vlasem nahoru, jinak se tvar štětin zničí. Skladujte je také vždy odděleně podle použití na techniky. Nestane se vám například, že akvarelový štětec omylem použijete třeba na akryl .... akrylová barva ničí choulostivé akvarelové štětce, po zaschnutí totiž není vodou rozmývatelná a vyžaduje agresivnější čištění.

Nepoužívejte také akvarelové štětce pro samostatné nanášení maskovací tekutiny (aneb kreslící gumy) a jiných, agresivnějších médií (např. laků, více v oddílu Média pro akvarel). Pokud štětce nebudete používat delší dobu, skladujte je v ochranném obalu spolu s prostředkem proti molům – každý mol si totiž určitě rád vlas akvarelového štětce zakousne. Některé nové štětce mají vlas spojený a zafixovaný arabskou gumou. Před prvním použitím odstraňte fixaci krouživými pohyby štětcem ve sklenici vody – vlas tak změkne. Nesnažte se ochrannou vrstvu odstranit mechanicky, vlas by se mohl zlomit. Kulaté akvarelové štětce se prodávají s plastovým krytem, který chrání vlas štětce. Doporučujeme si jej ponechat a po použití a usušení chlupů jej vždy na štětec nasazovat.

Tipy na údržbu: Namočte je do hodně zředěné klovatiny (lepidlo s vodou), prsty je znovu vytvarujte do špičky a nechte uschnout.

Tvary štětců: Štětce pro akvarel mívají následující tvary: kulaté, ploché, ploché se zakončením do špičky, vějířovité a úzké tenké. Kulaté štětce mají štětiny zformované do plného, kulatého tvaru zakončeného špičkou. Jsou při akvarelové malbě nejpoužívanějším druhem. Ploché štětce se výborné hodí pro nanášení barvy na velké plochy. Ploché štětce zakončení do špičky (plochý zakulacený štětec) umožňuje přesněji namalovat hranici barevné plochy. Vějířovité štětce se používají spíše v jiných technikách, u akvarelu mohou být užitečné k narušení či rozmytí lineárních tvarů aj. nechtěných pravidelností. Tenké úzké štětce jsou ideální pro detailní práci. Jaké štětce si tedy pořídit? Pro akvarel je vhodné mít alespoň dva druhy štětců: širší plochý a kulatý. Kulatých si pořídíme raději více, pro začátek větší a menší – samozřejmě závisí, na jakém formátu budeme pracovat a jak moc si potrpíte na detaily.

Příslušenství: Při malování akvarelů se neobejdete bez palety, na které můžete míchat barvy. Akvarelová paleta může být vyrobena z umělé hmoty, kovu či porcelánu a v podstatě se jedná o vaničky na rozdělávání barev a míchání (zvláště se bez palety neobejdou akvarelisté, kteří používají barvy v tubách). Vhodná je paleta bílé barvy. Chystáte-li se malovat obraz velkých rozměrů, můžete potřebné barvy namíchat v menších skleničkách. Pokud malujete doma, na akvarel nepotřebujete zvláštní malířské stojany. To už vyplývá ze samé podstaty akvarelové malby – pokud není naším záměrem, aby barva stékala, malujeme v téměř horizontální poloze. Pokud nemalujete do bloku, doporučujeme pořídit si obyčejné dřevěné prkno, na které se papír napne, a kdykoliv je potřeba, tak se i s rozdělanou malbou odklidí ze stolu a je uklizeno. Chcete-li si něco přece jenom pořídit, pořiďte si dřevěnou podložku, na kterou je možné papír vypnout a kterou si na stole podložíte do potřebné výše, nebo stojan, který lze nastavit i do téměř vodorovné polohy. Pro vaši práci se vám možná bude hodit i spousta dalších drobných pomůcek, jako jsou tužky na jemné předkreslení předlohy (pozor! nepoužívejte příliš měkké, aby kresba pod malbou neprosvítala), papírové lepicí pásky k upevnění papíru k podložce, určitě hadr nebo papírové utěrky na odčerpání přebytečné barvy ze štětce či obrazu, houbička na nanášení velkých barevných ploch, fén na urychlení sušení barevných vrstev pro netrpělivé atp.

Doplňky: K akvarelovým barvám Obecně lze říci, že se přísady do akvarelových barev používají mnohem méně než přísady u jiných malířských technik. Přísady, které můžeme do akvarelových barev přidávat, se liší dle výrobců. Do akvarelových barev můžeme přidávat arabskou gumu, která zvyšuje transparentnost barev, dále přísady umožňující nanášet velmi tenké barevné vrstvy, přísady upravující tekutost barev apod. Velmi užitečná může být tzv. kreslící guma (nazývaná také maskovací tekutina, rezervační kapalina apod.), která se nanáší po rozvržení základní kresby na papír do míst, která mají zůstat bílá. Kreslící guma se nanáší štětcem z lahvičky a nechá se zaschnout. Poté můžeme namalovat akvarelovými barvami celý obraz. Zaschlá kreslící guma má odpudivé účinky podobné gumě: barva na ní neulpívá, takže můžeme štětcem po takto „zarezervovaných místech“ klidně přetahovat. Po zaschnutí barev ji sundáme velmi jednoduše – stačí, když ji odrolíme prstem, chová se podobně jako měkká guma či žvýkačka, jen méně lepí. Odkrytá místa budou bílá, resp. budou mít barvu původního podkladu.

Akvarelová malba se po zaschnutí neotírá, kontakt s vodou by ji však mohl poničit. Proto se podobně jako u jiných médií i pro ochranu akvarelu vyrábějí závěrečné laky, a to buď v tekuté formě nebo ve spreji.

O akvarelu se říká, že patří mezi nejtěžší malířské techniky. Je to zřejmě zejména proto, že při práci s akvarelovými barvami je zapotřebí dobře celý obraz předem promyslet a pracovat čistě: jakékoliv opravy se dělají už jen velmi obtížně. Pokažené místo se můžete jen pokusit vymýt štětcem a čistou vodou, místo vysušit a začít znovu. Také bílé plochy, které chcete na obraze mít, si musíte předem promyslet a ponechat čisté, nechcete-li používat krycí bělobu. Pomůckou může už zmíněná kreslící guma. Přesto všechno má malba akvarelem neodolatelné kouzlo; čarovný je už celý proces vytváření obrazu, hra s vodou a barvami. Vaše obrazy nemusí být hned dokonalé: už pro tu radost z tvoření to určitě stojí za to vyzkoušet.